RUCE
NA
PRSA

Ve 28 letech jsem si při oblékání prádla nahmatala v levém prsu nevelkou rezistenci. Nevěnovala jsem tomu valnou pozornost, protože jako lékařka jsem jakoukoliv zhoubnou diagnózu považovala za prakticky nemožnou… v tak mladém věku to mohla být cysta, fibrom atd., i když mne to ve skrytu duše taky trošku napadlo.

Nicméně jsem se po krátkém otálení rozhodla, že bude lepší, pokud bude odstraněno to, co do těla nepatří. Zašla jsem si do mammologické poradny a tam mi nabídli jen drobný chirurgický zákrok na chirurgii v nemocnici, ve které pracuji. Styděla jsem se před kolegy, které všechny dobře znám a tak jsem si vybrala III. chirurgickou kliniku v Motole, se kterou naše oddělení úzce spolupracuje (nicméně jsem se tam považovala za anonymní), a tak jsem se dostala do rukou přímo panu profesoru Pafkovi. Do té doby jsem všechno považovala za báječnou, tak pětidenní "dovolenou", kdy si odpočinu od práce a něco pěkného si v nemocnici přečtu.

Jaké bylo moje zděšení, když mi odpoledne po operaci pan profesor přišel opatrně sdělit, že pooperační histologie (mikroskopické vyšetření vzorku v průběhu operace) ukázala na zhoubnou diagnózu. V tu chvíli se v mé hlavě rozjely nejčernější scénáře. Od té chvíle už nebylo nic jako dřív. V tom okamžiku mi má informovanost byla velkou nevýhodou (denně pracuji s těžce onkologicky nemocnými pacienty). Druhý den bylo třeba operaci opakovat a s mým souhlasem provést rozsáhlejší výkon, který nakonec sestával z vyjmutí poloviny prsní žlázy a podpažních uzlin. Celkový kosmetický efekt byl výborný, ale týden v nemocnici pro mne byl naprosto nekonečný a nebýt úžasných prarodičů, kteří mne téměř denně navštěvovali a nebýt babiččiny neutuchající víry, nevím, jak bych to zvládla.

Pak následovala chemoterapie, kterou mne provedla docentka Tesařová. Nebylo to příjemné, ale vzhledem k tomu, že všechny výsledky vypadaly dobře, bez jakýchkoliv druhotných ložisek, už to tak nějak šlo přežít. Také jsem si už trochu zvykla na svou diagnózu a začala jsem věřit, že bude dobře.

“Po chemoterapii následovalo ozařování. I tady jsem měla obrovské štěstí na nejlepší pracoviště a nejlepší a nejcitlivější personál.
“

A pak už následovala jen antihormonální zajišťovací léčba, kterou jsem si později aplikovala sama a tak minimalizovala návštěvy specializovaného pracoviště. Tak jsem se mohla věnovat své lékařské profesi. Pracovala jsem po celou dobu léčby. Prakticky ihned po operaci jsem se vrátila do práce, jen vždycky v den chemoterapie a den po ní jsem mívala volno, jinak jsem pracovala. Na ozařování jsem si vybrala svou dovolenou. Práce měla pro mne tehdy obrovský význam. Měla jsem pocit, že dokud pracuji, tak není všechno ztraceno, jsem pořád k něčemu a není tak zle. Přišla jsem na jiné myšlenky, alespoň na několik okamžiků během dne. I když mi bývalo špatně od žaludku a byla jsem hodně unavená, pořád jsem to vnímala jako lepší řešení, než se užírat doma.

Časem mi "otrnulo", potkala jsem "toho pravého" partnera a začala jsem uvažovat, jestli budu moci mít děti a jak to bude dál. Během léčby mi jednou jeden pan doktor trochu nešetrně sdělil, jestli si uvědomuji, že nikdy nebudu mít děti. Tehdy mne to sice zranilo, ale časem jsem to nějak zatlačila do nevědomí, ale teď jsem si to stále častěji připomínala. Začala jsem se ptát, hledat na internetu, číst (jenom ty pozitivní) příběhy. Čekala jsem, kdy už skončí moje antihormonální léčba a potom jsem zase čekala, jestli budu mít cyklus jako normální žena a promýšlela všechny varianty až po adopci, jak se dítěte domoci. Nakonec jsem otěhotněla prakticky "na první pokus", což mne mírně šokovalo.

“Narodil se nám zdravý úžasný syn,
kterému je nyní již bezmála rok a půl
a na podzim pro něj čekáme sourozence.
“

Mám radost, že všechno dopadlo takhle. Jsem si ale vědoma nutnosti kontrol a už nikdy z hlavy nevymažu určitou nejistotu. Nicméně ve své práci neopomínám všem ženám připomínat samovyšetřování (i když pracuji v jiném oboru). Takové připomenutí nám zabere ne více než 30 sekund nebo minutu, ale jim to může zachránit život. Je až kupodivu, jak málo někdy ženy o tak snadné prevenci vědí.